Sérii 28 dní/týdnů poté mám v srdci zapsanou hodně hluboko, stejně jako nekonečný talent režiséra Dannyho Boyla. Když se loni vrátil ke své osvědčené zombie značce a vytasil se se snímkem 28 let poté, přiznejme si na rovinu: bylo to úplně jiné, než kdokoli čekal. Tenhle inovativní a neobyčejný způsob vyprávění byl jako živá voda v každoroční záplavě nudných a sterilních blockbusterů. Danny Boyle zkrátka dokázal, že i po desítkách let lze do žánru vnést něco naprosto osvěžujícího. Proto jsem byl nadšením bez sebe, když jsem se dozvěděl, že dostaneme rovnou celou trilogii a že druhý díl s podtitulem Chrám z kostí vtrhne do kin hned v lednu.
Jedinou velkou obavu jsem měl z toho, že na režisérské stoličce tentokrát nebude sedět sám Boyle, ale Nia DaCosta. Od té jsem sice zatím nic zásadního neviděl, ale její jméno jsem měl bohužel spojeno pouze s nepovedenou marvelovkou The Marvels. Otázka tedy zněla jasně: Dokáže udržet nastavenou laťku, nebo sérii rozmělní v průměru?
Absence dravého rukopisu, ale řemeslná jistota
Můžeme začít rovnou tím, jaké mám k pokračování výtky. Byť Nia DaCosta odvádí velmi dobrou režisérskou práci a po stránce vedení herců nebo gradace jednotlivých scén jí nemůžu vytknout skoro nic, ta absence osobitého a dravého rukopisu Dannyho Boyla je tam prostě znát.
Předchozí loňský film se mi líbil o malinko více právě pro svůj vizuální experiment – práce s iPhony namísto klasických kamer dodala obrazu špinavost, vizuální magičnost a agresivitu zároveň. Měl jsem tehdy pocit, že sleduji něco revolučního a v první řadě neuvěřitelně autorského. Scény jako „běh alfa zombie za svitu měsíce“ s tou neuvěřitelnou, magickou paletou barev, se mi vypálily do sítnice. Chrám z kostí nic tak vizuálně úchvatného bohužel nenabízí, je v tomto směru tradičnější. Ale aby bylo jasno – stále jde o skvělé a naprosto důstojné pokračování, které v rámci žánru vyčnívá o několik hlav.
Návrat ke kořenům v postapokalyptické Anglii
Děj nás opět vrací do nehostinného světa postapokalyptické Anglie, kde „naspeedovaní“ zombíci nejdou pro kousnutí do krku daleko a kde vás i jediný neopatrný zvuk může stát život. Kdo zná tuhle sérii od legendárního prvního dílu s Cillianem Murphym, ten ví, že nakažení zde nejsou vždy interpretováni jako ty největší zrůdy na plátně. Skutečnými zrůdami jsou lidé.
Právě na tento fakt 28 let poté: Chrám z kostí ukazuje nejvíce. Série se tím vrací ke svým úplným kořenům a my jsme tak opět vrhnuti do víru všech těch podivných existencí bloudících troskami a hledajících cestu za přežitím. Atmosféra je hustá, beznadějná a morální kompas postav je zde vystaven těm nejtěžším zkouškám.
Zombie řezničinu nečekejte, tohle je artové drama
Musím ale všechny, kdo se na film chystají, důrazně upozornit: kdo čeká klasickou zombie vyvražďovačku, bude nemile šokován. Chrám z kostí jde úplně jinou cestou a věnuje se tématům, která byste hledali spíše v psychologickém dramatu nebo v těch nejsložitějších a nejsofistikovanějších hororech.
Scenárista Alex Garland ani tentokrát nehodlal slevit ze své kreativity, co se scénáře týče, a rozhodně se nehodlal podbízet davům a dávat divákům přesně to, co od žánru očekávají. S jednotlivými postavami se zde zachází úplně jinak, než byste po posledním dílu čekali. Celá ta výprava k titulnímu Chrámu z kostí se vlastně odehrává neplánovaně a divák si tak může užít naprostou nepředvídatelnost děje. Věřte mi, i kdybych se vám teď snažil děj vyspoilerovat, tak byste mi stejně asi nevěřili.
Herecký koncert Ralpha Fiennese a Jacka O’Connella
Film má hned několik skvělých postav. Jako prvního musím zmínit opět skvělého Ralpha Fiennese, jehož Dr. Ian Kelson do celé té krvavé jízdy vnáší ten správný lidský element naděje. Fiennesův výkon je naprosto přesný a jeho vystoupení v doprovodu Iron Maiden patří k nejlepším scénám filmu, což jen potvrzuje Garlandovu kreativitu.
Další skvělou postavou je Jimmy v podání vynikajícího Jacka O’Connela. Ten se svou partou zmanipulovaných dětských uctívačů představuje opravdu slizkého záporáka, kterému díky jeho vizáži a chování přejete jen to nejhorší. Právě tyto silné herecké výkony a netradiční postavy posouvají film nad rámec běžné žánrové produkce.
Verdikt
Pokud to mám nějak sesumírovat, tak pokračování úspěšné zombie série je rozhodně slušným filmem, který vás opět zavede někam úplně jinam, než byste čekali. Sice vám naservíruje i nějaké to výživné gore, i když ho nebude úplně moc, ale těžiště snímku leží jinde. Chrám z kostí se soustředí na hlubší témata ohledně uzdravení mysli, manipulace s davy a přežívání ve světě, kde pro postavy nejsou hrozbou jen zombie, ale kde se i lidé mění v krvelačné bestie.
Užijte si to. Je to dávka optimismu, co se kvality filmu týče, hned z kraje roku.