Druhá série DC seriálu Peacemaker je online na HBO Max. Na novou sérii jsme museli čekat dlouhé tři roky, ale konečně je tady. Jak se povedlo další dobrodružství režiséra a scénáristy Jamese Gunna?
První sérii Peacemakera osobně řadím vysoko v tvorbě Jamese Gunna. Jeho slabost pro vyprávění příběhů „loserů“ a odpadlíků, kteří nikam moc nezapadají, byla de facto to, co mu nastartovalo kariéru s prvními Strážci Galaxie. Peacemaker mě jako hrdina už dost bavil v Gunnově verzi Sebevražedného oddílu, a v první sérii seriálu jsem si ho naprosto zamiloval. Pestrý soundtrack, výrazné postavy, vtipné situace a hlavně skvělý John Cena, který v posledních letech objevil svůj komediální talent s perfektním timingem – to všechno mě nadchlo. Proto jsem netrpělivě očekával druhou sérii a byl si téměř jistý, že kvalita předchozí série nezmizí a dočkám se opět kvalitní podívané. A byl jsem naivní.
Filmy Jamese Gunna mám rád. Vždy jsem se u nich dokázal pobavit a bavil mě ten přestřelený humor post pubertálního nerda. Sám se také trochu takového považuji. Bohužel mám pocit, že od doby, co Gunn zasedl na pozici šéfa DC společně s Peterem Safranem, jeho tvorba kvalitou upadá. Ano, očekávaný Superman jako restart DCU dopadl jen napůl dobře – i když v Americe si film získal fanoušky, v Česku lidé i kritici poukazovali na nedopsaný a zbrklý scénář. Druhá série Peacemakera je v tomto ohledu ještě horší.
Po prvních dvou dílech jsem měl pocit, jako bych sledoval zcela jiný seriál než před třemi lety. První série měla perfektní rozjezd, tady se nestane téměř nic zajímavého a je cítit tvůrčí únava. Gunn si sice zřejmě schovával hlavní dějovou linii pro cestování do jiné dimenze – ano, čtete správně, máme tu opět cestování napříč dimenzemi. Chris najde dveře do jiné dimenze a zjistí, že jeho život tam je lepší než v jeho vlastní. Po sérii nešťastných náhod se rozhodne přestěhovat do nové dimenze a jeho přátelé se rozhodnou ho přesvědčit, aby se vrátil.
Představte si, co režisér Strážců Galaxie a dalších filmů, sršící nápady, mohl vytvořit při objevování nové dimenze. Jenže Gunn bohužel skládá jeden rychle napsaný scénář za druhým, a druhá série působí odfláknutě – zoufale přešlapuje na místě a nápad s novou dimenzí se nijak zajímavě nerozvíjí. V sedmém díle je sice skvělý nápad s nacistickou dimenzí, ale kromě 2–3 vtipů, které zabírají tři minuty, se od toho náhle odskočí a nedostaneme nic zábavného.
Spousta epizod navíc nemá více než 40 minut a celé to působí jako díly sitcomu, kde se hrdinové vždy musí zastavit, aby si řekli pár vtipů – a tím to končí. Dalším nepříjemným překvapením je zoufale málo mé oblíbené postavy Vigilanteho. Gunn se raději soustředí na bizarní postavy typu „retardovaný bílý indián honící Eaglyho“ a jiné nedůležité blbosti.
Najdu ale i pár pozitiv. John Cena si roli stále neskutečně užívá a Gunnova manželka Jennifer Holland má oproti předchozí sérii více prostoru a odvádí dobrou práci. Celý tým stále funguje.
Nezbývá mi než zopakovat to, co jsem prohlašoval po projekci Supermana v létě: obávám se, kam se DCU bude ubírat, pokud většinu projektů bude psát a režírovat Gunn. Už má totiž hotový scénář k pokračování Supermana s názvem Man of Tomorrow. Nebudu lhát – těším se spíš na hororově laděného Clayface od Jamese Watkinsa, který by měl přijít do kin příští podzim. DC hrdiny mám rád možná více než ty od Marvelu, ale mám obavy, že nový šéf DC z toho udělá frašku plnou komediálních postav. Já osobně jsem více tým The Batman od Mata Reevese a seriálový Penguin. Tam je svět stále „v pořádku“.
Závěrem vlastně ani nevím, zda druhou sérii Peacemakera někomu doporučit. Není zábavná ani pro fanoušky Jamese Gunna, což jsem i já. Doufejme, že se Gunn vzpamatuje a začne se snažit zavděčit nejen komiksovým fanatikům, ale i běžným divákům.