Zdroj: Netflix
Varování: Následující text obsahuje SPOILERY k prvním čtyřem dílům 5. série.
Na úvod musím říct to nejdůležitější: seriál Stranger Things mám opravdu rád. Miluju tu osmdesátkovou estetiku, sympatické dětské hrdiny a tu tajemnou kingovskou atmosféru, která nás všechny v první sérii tak pohltila. I proto se mi tato recenze nepíše snadno. Dneska totiž nepotěším hardcore jádro fandomu. Právě jsem dokoukal první část finálové 5. série (první 4 díly) a musím být bohužel velmi kritický.
Čekal jsem velkolepé finále, ale místo toho se dostavil pocit, že sleduji dost možná nejslabší sezónu v historii celého seriálu.
Rozjezd, který stojí na brzdě
Hned po prvním díle jsem měl divný pocit. Říkal jsem si: „Dobře, pomalejší rozjezd, ve druhém díle to bouchne.“ Jenže ono to nebouchlo ani ve druhém, a v polovině třetí epizody mi došlo, že problém je hlubší.
První tři díly se neskutečně vlečou. Epizody mají sice filmovou stopáž, ale děj je prázdný a repetitivní. Z celého projektu je cítit obrovská únava. Jako by tvůrcům i postavám došel dech a k tomu cíli se jen tak dobelhávali z posledních sil. Kde dřív seriál uměl šokovat a překvapovat, tam je teď jen nuda a předvídatelnost.
Příklad? Když malá Holly mluví s „tajemnou postavou“, kterou vidí jen ona, okamžitě víte, že je to Vecna. Žádné napětí, žádný zvrat. Všechny ty pokusy o šokující odhalení jsou buď líné, nebo úsměvné.
Syndrom bratrů Russoových
Tady se dostávám k tvůrcům, bratrům Dufferovým. Režijně jsou stále zruční, o tom žádná. Ale začínám u nich vidět stejný problém jako u bratrů Russoových (režiséři Avengers). Ti po megahitu Endgame točili věci, u kterých jsme si všichni říkali: „Tohle má být ono?“
Mám pocit, že Dufferovi dopadnou stejně. Po Stranger Things po nich možná neštěkne pes, protože se ukazuje, že nejsou takoví vizionáři, jak jsme si mysleli. Jsou to dobří řemeslníci, kteří měli jeden skvělý nápad, ale teď už jen vaří z vody. Ten seriál ztratil jiskru a tvůrčí invenci, kterou měl na začátku.
Problém jménem Eleven (a moje paměť)
Tohle se mi píše těžko, protože Eleven byla doteď moje nejoblíbenější postava, ale Millie Bobby Brown tady předvádí tragický herecký výkon. Možná jsem to v minulých sériích přehlížel kvůli sympatiím k postavě, ale tady se naplno ukazuje, že herecky nestíhá. Její linka s Hopperem je navíc ta nejnudnější z celé série – jsou odstavení na druhou kolej a kdykoliv zmizí ze záběru, zapomínám, že v seriálu vůbec jsou.
A když už jsme u zapomínání – seriál začíná až příliš spoléhat na to, že jste si dělali poznámky. V jedné scéně se objeví postava a moje reakce byla: „Kdo to sakra je?“ Až přítelkyně mi musela vysvětlit, že je to holka, co se mihla v sedmém díle druhé série. Vážně? Mám si pamatovat štěky z roku 2017, aby mi dával děj smysl?
Zdroj: Netflix
Willovo znovuzrození: Jediný skutečný highlight
Abych jen nehanil, musím se zastavit u čtvrté epizody. Ta jediná totiž stojí za to a přináší něco, co předchozím třem hodinám chybělo – emoce a posun postav. Konkrétně mluvím o Willovi.
Zatímco většina postav jen bloudí v kruhu, Will Byers si konečně krade show pro sebe. Klíčovou roli v tom hraje Robin. Právě ona se stává tím katalyzátorem, který Willovi pomůže prolomit bariéry. Jejich společná dynamika je výborná a Robin mu poskytuje přesně tu oporu, kterou potřeboval, aby konečně přijal sám se.
Ten moment, kdy Will konečně prochází svým coming outem, je natočený citlivě a funguje jako skutečné vyvrcholení první poloviny série. Není to jen o orientaci – je to o nalezení vnitřní síly. Díky tomuto přijetí a pomoci Robin zažívá Will doslova znovuzrození. Z té ustrašené oběti z první série se stává někdo nový, silný. Je to scéna, která má „srdíčko“ starých dobrých Stranger Things a dává mi naději, že postava Willa bude v finále klíčová.
Zároveň nesmím zapomenout na Sadie Sink (Max). I když má málo prostoru, její linka s Holly je vedle Willa to jediné, co mě opravdu bavilo sledovat. Je to herecká hvězda, která zastiňuje i hlavní protagonisty.
Závěrečný verdikt
Zatím to bolí. Postavy jako Steve nebo Dustin už nemají co nabídnout a celé to působí jako natahovaná kaše. První polovinu 5. série hodnotím jako velké zklamání.
Nebýt skvělého finále čtvrtého dílu a Willova emotivního znovuzrození, bylo by hodnocení ještě nižší. Doufejme, že zbytek série, který dorazí o Vánocích, naváže právě na tu energii z konce čtvrté epizody. Protože jestli ne, tak Stranger Things skončí spíše jako vyčerpaný maratonec než jako legenda.
Jak to vidíte vy? Dojal vás Willův příběh a scéna s Robin, nebo vás to nechalo chladnými? A pamatovali jste si tu postavu z druhé série? Dejte mi vědět v komentářích!
Pingback: Stranger Things – Která série je nejlepší a která nejslabší?