
Tak jsme se konečně dočkali. Netflix vypustil do světa finále jednoho ze svých nejúspěšnějších a nejikoničtějších seriálů všech dob. Pro mnohé z nás končí jedna éra; se seriálem Stranger Things jsme strávili mnoho let a sledovali jsme, jak herci dospívají přímo před našima očima. Očekávání byla nastavená proklatě vysoko, a tak zůstává otázka: Dokázali bratři Dufferovi tuto masivní 80s jízdu ukočírovat do uspokojivého konce?
Rozpačitý rozjezd a velmi slušné finále
Před více než měsícem jsem zde na webu recenzoval první čtyři díly páté série. Můžete si přečíst zde. Už tehdy jsem měl z rozjezdu rozporuplné pocity a celé to působilo ne tak svěže jako řady předchozí. Z té první části, kterou jsme už viděli, musím znovu vypíchnout čtvrtou epizodu. Ta hlavně díky postavě Willa fungovala velmi dobře a emočně seriál v tu chvíli táhla nahoru.
Jak tedy dopadla druhá polovina a celkové finále? Musím říct, že poslední díl je velmi slušný a povedený. Rozloučení s našimi milovanými hrdiny proběhlo se vztyčenou hlavou. Celá akční bitva za účelem poražení Vecny je seriálový nadstandard a něco tak velkolepého v televizní produkci jen tak nenajdete, i kdybyste se opravdu hodně snažili. Tady je vidět každý cent z obřího rozpočtu.
Emoce na prvním místě
Co pátá série zvládá, je sentiment v tom dobrém slova smyslu. Poslední díl dokáže být správně dojemný. Eleven konečně dostává prostor, který jí v úvodu série chyběl, a její společné momenty s Hopperem patří k emocionálním vrcholům celého seriálu. Jejich rozhovor patří k tomu nejlepšímu z celé série.
Líbí se mi i samotné zakončení. Nečekejte, že vám tvůrci naservírují vše na stříbrném podnose. Konec nese jasný vzkaz: „Jak to tedy je? Domyslete si sami.“ Tento otevřený přístup k interpretaci osudů postav mám osobně velmi rád a k atmosféře Stranger Things mi to sedí.

Kde to začíná skřípat?
Bohužel, pátá série trpí i několika neduhy. Tím největším je přemíra postav. Seriál se jich snaží obsloužit snad 350, což vede k tomu, že mnoho z nich je po většinu času hodně upozaděno. S výjimkou posledního dílu, kde se všichni konečně dočkají svého momentu, působí postavy jako Eleven nebo Hopper tak, že na svou velkou chvíli musí až příliš dlouho čekat.
Trochu mě mrzela i backstory Vecny. Jamie Campbell Bower je jako záporák fakt dobrý, ale Dufferovi jeho minulost jen lehce nakousli, než aby nám nabídli komplexnější obrázek. Přitom je to skvělý padouch a zasloužil by si víc prostoru pro svou motivaci.
Herecké výkony a křečovité dialogy
Musím být upřímný i k obsazení. Zatímco většina hraje svůj standard, Millie Bobby Brown bohužel předvádí ne moc dobrý herecký výkon. Celou dobu vypadá, že to chce mít už celé za sebou a jít si místo natáčení raději dát avokádový toast a latte. Ta jiskra tam zkrátka chyběla.
Co se týče scénáře, občas to bylo na hraně.
- Willův coming out: Přichází až na konci předposledního dílu. Scéna je to sice dobrá, ale bohužel přichází příliš pozdě.
- Jonathan a Nancy: Jejich scéna rozchodu je neuvěřitelně křečovitá a táhne se snad déle než potápění Titanicu.
- Monology: Postavy mají v této sérii tendenci mluvit v dlouhých, srdceryvných a motivačních monolozích, které jsou často mnohem delší, než by se slušelo.
Verdikt
Pátou sérii jako celek paradoxně hodnotím jako nejhůře ze všech. Je to daň za obrovské ambice a snahu uzavřít příliš mnoho linek najednou. Nicméně, poslední díl byl z mého pohledu velmi slušný a povedený, což celkový dojem zachraňuje.
I přes výtky k tempu a křečovitým dialogům zůstává Stranger Things ságou, na kterou budeme vzpomínat.

Pingback: 10 filmů, na které zajít v roce 2026 do kina