Nový film režiséra Kristoffera Borgliho Drama, ve kterém září hned dvě velká herecká jména – Zendaya a Robert Pattinson – právě dorazil do našich kin. Očekávané vztahové drama od produkční společnosti A24 si v zámoří vysloužilo spíše smíšené reakce. Není divu – otevírá totiž téma, které je (hlavně v Americe) mimořádně citlivé, a kritici se zdaleka neshodnou na tom, jestli je vůbec vhodné si z něj utahovat. Jak to tedy dopadlo?
Drama jako ostře černá komedie
Předchozí Borgliho film To se mi snad zdá s Nicolasem Cagem byl sice zábavný, ale pro mě šlo spíš o „fajn bizár“, který ve výsledku nedokázal plně prodat svou společenskou kritiku. Tentokrát se Borgli vydává podobně odvážnou cestou – a podle mnohých možná zachází až příliš daleko. Já si naopak myslím, že mohl jít klidně ještě o kus dál.
Udělal jsem dobře, že jsem si o filmu předem nic nezjišťoval. Nevěděl jsem zápletku, neviděl trailer – a o to víc mě dostal jeden zásadní plot twist, od kterého se děj začne nekompromisně šroubovat nahoru. Takhle upřímně zabavený jsem v kině už dlouho nebyl.
Postava Zendayi skrývá temné tajemství z dětství, které během jedné opilé večeře nešťastně vypluje na povrch – a to přímo před jejím snoubencem (Robert Pattinson). Film se v tu chvíli přepne do ostré, černé vztahové komedie, která si nebere servítky. A já si tuhle jízdu užíval od začátku do konce.
Jestli nějaký film umí provokovat, je to právě tenhle. Borgli bez milosti rozpitvává téma, na které je společnost extrémně citlivá, a servíruje ho skrze opravdu temný humor. Funguje to hlavně proto, že nejde jen o šok – ale o precizně vystavěnou vztahovou dramedii, kde sledujeme proměny chování jednotlivých postav.
Skvělá Zendaya i Pattison, ale málo odvážný ending
Zendaya je opět výborná – její postava balancuje mezi tím, co se od ní očekává, a tím, co je schopná unést. Na druhé straně Pattinson předvádí postavu, která by „měla“ reagovat správně, ale místo toho dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým. A právě v tom vzniká to největší napětí i humor.
Vedle hlavní dvojice potěší i Alana Haim a Mamoudou Athie. Musím se přiznat – smál jsem se nahlas. A nebyl jsem sám. Celý sál reagoval, což se dneska vidí málokdy. Zatímco část publika (hlavně v USA) bude pohoršeně kroutit hlavou nad tím, jak si film dovoluje žertovat na tak vážné téma, zbytek si tuhle drzou podívanou užije naplno.
Jediná výtka? Konec. Film si po celou dobu říká o silnější, nápaditější a klidně i odvážnější zakončení. Místo toho přichází spíš do ztracena – podobně jako Borgliho předchozí film. A to je trochu škoda.
Verdikt
Provokativní, černohumorná jízda, která funguje jako ostrá vztahová satira a těží ze skvělých hereckých výkonů i nekompromisního tónu. Borgli znovu dokazuje, že se nebojí jít na hranu – možná by ale snesl jít ještě dál. Největší slabinou zůstává závěr, který působí nedotaženě a až překvapivě málo odvážně vzhledem k tomu, co film celou dobu buduje. I tak jde ale o výrazný a zábavný film, který rozhodně stojí za vidění. Už se jen můžeme těšit na oba herce na konci roku ve třetí Duně, o které si můžete přečíst článek o filmech, na které zajít do kina v roce 2026, zde.