Horor je už mnoho let jedním z mých oblíbených žánrů ve filmovém světě. O to víc mě mrzí, když se netočí kvalitní snímky, ale jen se recyklují všelijaké duchařiny nebo příběhy o posednutí zlým démonem. To ale neplatí pro rok 2025, kdy je na scéně režisér a scénárista Zac Cregger. Už jeho tři roky starý debut Barbar naznačil, že se zrodil nový hororový kouzelník, který si chce se žánrem hrát a ukázat všem, že se dá jít i jinudy. Změna žánru a celkového tónu během filmu mu navíc nedělá žádný problém. Jeho druhý celovečerní snímek Hodina zmizení je vlastně takovým pokračováním Creggerova trademarku, který dobře fungoval už minule, a tentokrát mixuje žánry ještě o něco více.
Příběh se odehrává v malém americkém městě, které postihla velká tragédie v podobě zmizení dětí z jediné třídy základní školy. Během noci, přesně ve 2:17, se všechny děti z ničeho nic probudily, vstaly z postele a vyběhly do ulic. Od té chvíle je už nikdo neviděl. Rodiče jsou zoufalí a policie dělá, co může. Kdo je ale podezřelým a kde hledat stopu, když se celá událost ztratila v temnotě?
Trailer neprozradil mnoho a zároveň dokázal navodit příjemný pocit mysteriózna. Film se od začátku prezentoval jako horor a tím také je, ale kdo si užil Zacův předchozí film, ví, že půjde o něco sofistikovanějšího než klasické „bububu“ plné jump scares. I tady se hraje se žánry a různými tóny. Z hororu se elegantně přechází do temné kriminálky a z ní pak rovnou do groteskní komedie. Film je rozdělen do několika kapitol, z nichž se každá soustředí na jednu postavu, přičemž se jejich příběhy vzájemně prolínají. Ano, vím, čí rukopis to může připomínat, tak to rovnou zmíním: je to takový Tarantino, jako kdyby přepisoval povídku Stephena Kinga nebo seriál Stranger Things. Tento způsob vyprávění působí neuvěřitelně svěže – scénář nám dává možnost všímat si drobných, pro příběh důležitých detailů, které se pak v další kapitole spojí jako dílky puzzle. Máme navíc možnost projít si příběhem z perspektivy různorodých postav – od vystrašené učitelky, přes paranoidního policistu až po narkomana a bezdomovce. Celé je to podtržené skvělou kamerou. Takto vynalézavě natočený horor jsem naposledy viděl u Malignant od Jamese Wana nebo právě u Creggerova předchozího filmu Barbar. Všichni herci odvedli skvělou práci, přičemž mě osobně nejvíc zaujala Julia Garner.
Ano, je tomu tak. Budoucnost patří hororovému žánru a jeho skvělým tvůrcům, kteří se nebojí originálních přístupů. Ať už to bude Ari Aster, bratři Philippou nebo právě Zac Cregger, já u toho budu vždy a natěšený.
