Hororový žánr nás v posledních letech často zaplavuje takzvanými „elevated“ horory, které se snaží o hluboké sociální přesahy a složité metafory. Někdy ale divák nepotřebuje studovat psychologii, aby se bál – někdy prostě stačí přímočará jízda, která vsází na poctivé řemeslo a primární strach. Přesně takovým snímkem je novinka Primát, pod kterou je podepsán režisér Johannes Roberts. Ten nám dokazuje, že i s jednoduchým konceptem se dá rozehrát nefalšovaný teror.
Havajský ráj se mění v krvavé peklo
Příběh snímku se drží osvědčené slasherové šablony, což v tomto případě není výtka, ale funkční základ. Parta přátel vyráží na víkend do luxusní vily na útesu jednoho z havajských ostrovů. Cílem je návštěva otce dvou z protagonistů, ale idylka netrvá dlouho. Seznamují se totiž s Benem – roztomilým šimpanzem, který je de facto plnohodnotným členem rodiny. Jenže Ben má tajemství, které se začne projevovat v tu nejméně vhodnou chvíli.
Šimpanz byl naneštěstí pokousán jiným zvířetem a začíná u něj propukat agresivní forma vztekliny. Nevinná párty se tak velmi rychle mění v brutální hru o přežití. Ben se totiž nehodlá vzdát, dokud poslední z teenagerů nevydechne naposledy. Zábava (pro diváka) a noční můra (pro postavy) právě začíná.
Triumf praktických efektů
To, co dělá z Primáta skutečně zapamatovatelný zážitek, je technické zpracování samotného záporáka. Jedna z největších pochval musí směřovat k týmu, který měl na starosti masky. Možná vás to v dnešní době překvapí, ale šimpanz Ben není produktem digitálních kouzelníků a CGI. Pod vrstvami precizního kostýmu se skrývá skutečný člověk, talentovaný kaskadér a mim, což snímku dodává naprosto nevídanou míru uvěřitelnosti.
Způsob, jakým se šimpanz pohybuje, jak útočí a jak se tváří, vyvolává v divákovi upřímný neklid. Je to zákeřná a krvelačná bestie, která v křečích vztekliny ztratila jakékoli zbytky domestikace. Během sledování jsem měl neustálý pocit, že v blízkosti tohoto stvoření bych se opravdu ocitnout nechtěl. A když už je řeč o realismu, milovníci gore si přijdou na své. Efekty jsou poctivé, hmatatelné a připomínají zlatou éru hororů jako Evil Dead (Smrtelné zlo) nebo Braindead. Dočkáme se několika opravdu šťavnatých scén, kde nechybí ani brutální trhání obličeje, které vás přibije do sedačky.
Slasher křížený s home invasion
Primát je poctivý horor, který přesně ví, čím chce být. Funguje jako slasher, ale s jedním podstatným rozdílem. Namísto dvoumetrového tichého zabijáka v masce, jako je Jason Voorhees nebo Michael Myers, tu máme agilního a chytrého primáta. Ben není hloupý; využívá svou mrštnost a znalost prostředí, což film posouvá k žánru home invasion. Vila se stává pastí, kde každá sebemenší chyba, špatně zavřené dveře nebo hlasitý dech mohou postavy stát život.
Drobné vady na kráse
Samozřejmě, ani Primát není bezchybný. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to samotné lidské postavy. Nejsou vyloženě nesympatické, ale působí spíše jako „maso pro opici“. Divák si k nim nevytvoří hlubší pouto, což ale v rámci žánru, kde jde především o kreativní eliminaci hrdinů, příliš nevadí. Druhou drobnou výtku mám k expozici. Úvodní představování a rozjezd trvají možná o něco déle, než by bylo zdrávo. Nicméně ve chvíli, kdy se šimpanz definitivně „naštve“, nabere film zběsilé tempo a nepustí vás až do závěrečných titulků.
Verdikt
Velkým plusem je sympatická stopáž 90 minut. Film skončí dříve, než by vás mohl začít nudit nebo se začít opakovat. Je to důkaz, že i s omezeným rozpočtem, ale s hromadou tvůrčího talentu a nadšení, lze vykouzlit špičkovou žánrovku. Primát není filmem pro intelektuály hledající skryté symboly nebo rozbor sociálních problémů dnešní společnosti. Je to přímočarý, krvavý a skvěle natočený horor, u kterého budete mít jediný problém: toho rozzuřeného šimpanze se vzteklinou z paměti jen tak nevyženete.