Josh a Benny Safdie patří mezi nejzajímavější tvůrčí výkvěty poslední dekády. Po skvělých filmech jako Good Time s Robertem Pattinsonem nebo Drahokam s Adamem Sandlerem se bratři rozhodli vydat sólovou cestou a každý natočil sportovní drama z jiného prostředí. Benny se rozhodl podívat do světa MMA skrze postavu Marka Kerra s The Rockem v hlavní roli ve filmu Mlátička, která bohužel finančně propadla a byla spíše průměrná. Josh se naopak zaměřil na svět ping-pongu ve filmu Velký Marty s Timothée Chalametem v hlavní roli. Jak to dopadlo?
Produkční společnost A24 se vytasila se svým doposud nejdražším filmem a doufala, že „star power“ Timothée Chalameta a skvělá marketingová kampaň na sociálních sítích zaberou. A ona skutečně zabrala – jedná se o nejvýdělečnější projekt zmíněné společnosti. Ale teď už k samotnému filmu.
Příběh je částečně založen na pravdivém osudu ping-pongového šampiona z USA Martyho Reismana. Postava ve filmu se jmenuje Marty Mauser a ztvárnil ji právě Chalamet. Marty je třiadvacetiletý ambiciózní muž, který se chce stůj co stůj stát šampionem, k čemuž nutně potřebuje peníze na letenku do Japonska, kde se koná celosvětový turnaj. Musí je získat jakkoliv, a hlavně bez poctivé práce, čímž se roztáčí spirála zběsilých, ale velmi zábavných situací, v nichž se Marty nebojí jít „přes mrtvoly“, aby dosáhl svého cíle.
Nesympatická hlavní postava, ale skvělý Chalamet
Četl jsem hodně recenzí, kde se lidé shodují na tom, že je velmi těžké s hlavní postavou sympatizovat a fandit jí. Jedná se totiž o skutečně speciální exemplář člověka, který je neuvěřitelně sobecký, vyčůraný a prolhaný až do morku kostí. Marty nemá problém ignorovat vlastní matku, těhotnou přítelkyni a podvádět všechny, se kterými přijde do styku, jen aby si splnil svůj sen. Pořád jde ale o postavu zajímavou, i když se o ní nedozvíme příliš mnoho. Tenhle ukecaný floutek židovského původu vás bude bavit po celých 150 minut, ať už mu ve výsledku budete fandit, nebo ne. Timothée Chalamet je v roli naprosto přesný, předvádí svůj zatím nejlepší výkon kariéry a toho Oscara mu budu rozhodně přát.
Navíc musím zmínit, že všechny vedlejší postavy jsou do jedné neuvěřitelně zábavné a skvěle doplňují celkovou atmosféru filmu. V tomto ohledu naprosto excelují Gwyneth Paltrow a Odessa A’zion, které zde podávají skutečně skvělé herecké výkony.
Málo ping-pongu, Uncut Gems 2.0 a skvělá režie
Hodně čtenářů šokuji, když řeknu, že toho ping-pongu je tam ve výsledku docela málo. Samotný sport zde funguje spíše jako motivační prvek pro hlavního hrdinu, který se kvůli honbě za penězi dostává z jednoho průšvihu do druhého. Zní vám to povědomě? Mně taky. Jedná se totiž o další kombinaci filmů Joshe Safdieho s tím stále stejným příběhem. Velký Marty se v mnoha případech označuje jako takový „Uncut Gems 2.0“ a ono tomu skutečně tak je. To ale nutně neznamená, že by to mělo být špatně. Velký Marty je opravdu zábavný po celou stopáž a jednotlivé dějové oblouky – kde Marty musí hlídat psa mocného mafiána nebo se dostat skrze sex a lži k mocným lidem – jsou všechny velmi zábavné. Bohužel je to ale de facto do třetice všeho stejného a Safdie se tak sám zacykluje do vyprávění stejného příběhu o tom, že „hustle culture“ je velmi toxická, a to tím víc v prostředí hektického New Yorku, kde po sobě všechny postavy nonstop křičí po celou 2,5hodinovou stopáž.
Film je režijně zvládnutý bezchybně. Safdieho rukopis je neskutečně osobitý a celá ta frenetická, zběsilá jízda s perfektní kamerou Dariuse Khondjiho je působivá i tentokrát. Je to natočeno stylem podobnému Uncut Gems, kdy vás film nechá vydechnout možná až v posledních pěti minutách a po odchodu z kina budete mít co dělat, abyste to rozdýchali. V tom je mi to vlastně neuvěřitelně sympatické. Josh Safdie absolutně kašle na vyprávění sportovního dramatu klasickou cestou a namísto toho nám ukazuje svoji vizi toho, co všechno stojí za dosažením svého cíle, kterého se prostě nehodláte jen tak vzdát, ať to stojí, co to stojí.
Emocionální prázdnota a Verdikt
Dále kdybych měl filmu něco vytknout, tak by to byl ten úplný konec, kdy nás příběh postaví před samotné dilema, jestli to s postavou Martyho emocionálně prožívat, nebo ne. Sám jsem s tím měl bohužel problém, protože po tolika minutách neskutečně dynamického a zběsilého tempa jsem měl problém se najednou zastavit a mít z postavy Martyho radost a schytat ten emocionální „punch“. Nechalo mě to chladným.
Abych to nějak shrnul, tak bych na Velkého Martyho poslal úplně všechny, ať jste fanoušky Safdieho, nebo jste od něj nikdy nic neviděli. Jedná se totiž o jeden z nejzajímavějších filmových počinů za poslední dobu a jeho živočišnost a dravost vás rozhodně zarazí do sedačky, kde budete mít problém kontrolovat svůj dech. Tenhle příběh totiž rozhodně není klasickým nablýskaným honem za americkým snem, ale špinavou, upocenou jízdou z ulic New Yorku. Užijte si ji.
