Tak jsme se konečně dočkali. HBO po letech odkladů vypustilo do světa třetí a definitivně poslední sérii jednoho ze svých nejdiskutovanějších a vizuálně nejikoničtějších projektů posledního desetiletí. Očekávání provázela obří vlna skepse – internet a zahraniční recenze plnily negativní reakce a sociální sítě už dopředu věštily katastrofu. Jenže Sam Levinson se rozhodl jít všem kritikům natruc úplně jiným směrem. A výsledek? Dopadlo to mnohem lépe, než se čekalo. Pro mě osobně třetí série s přehledem překonává divadelní, křečovitou a do sebe zahleděnou druhou řadu, která byla ve svém středu víceméně průměrná. Sice nedosahuje absolutních výšin mistrovské první série, jež tak dokonale a syrově definovala problémy a úzkosti generace Z, ale přináší něco, co seriál zoufale potřeboval: radikální změnu klimatu.
Breaking Bad ze střední: Westernový vibe a nihilismus
Největším a nejvíce šokujícím překvapením nové řady je nekompromisní skok v atmosféře. Zapomeňte na třpytky, neonové večírky a středoškolské drama. Levinson otočil kormidlem a naservíroval nám nefalšovaný, drsný thriller s výrazným westernovým approachem. Celý ten posun v tónu má mnohem blíže k seriálům jako Breaking Bad nebo k drsným filmům Quentina Tarantina než k tomu, co jsme od Euphorie dosud znali.
Seriál si však v těch nejlepších chvílích stále dokáže udržet svůj pověstný špinavý, prohnilý svět nihilismu, na který jsme zvyklí. Jen se z chodeb střední školy přesunul do mnohem nebezpečnějších dospělých kulis. Dostáváme zde několik naprosto nezapomenutelných sekvencí, ze kterých vyčnívá neuvěřitelně intenzivní scéna pašování drog přímo v žaludku.
Skvělý záporák Alamo a Zendaya jako jistota
Nový směr si žádal i pořádného antagonistu, a ten se vydařil na jedničku. Nový hlavní záporák Alamo je správně hnusnej, slizký a nebezpečný boss, ze kterého jde strach v každé scéně. Tuto charismatickou, ale děsivou postavu si střihl skvělý britský herec Adewale Akinnuoye-Agbaje. Jeho herecký výkon a práce s hlasem posouvají hrozbu v seriálu na úplně jiný level.
Proti němu stojí Rue v podání famózní Zendayi. Ta je stále tou správnou hlavní hrdinkou, kterou celý tento kolos nutně potřebuje, aby se nerozsypal. Zendaya opět dokazuje, že si své Emmy plně zasloužila, a její Rue je v dospělejším, ještě krutějším světě stále stejně magnetická a bolavá. Třetí série exceluje právě v tom, jak nekompromisně umí reflektovat zbabrané životy jednotlivých postav, které se po střední škole uchýlily ke krokům, jež jednoduše nemohou vést ke šťastnému konci. Ve světě Euforie není nic zadarmo a za každou chybu se v tomto nemilosrdném světě tvrdě platí.
Peklo pro Natea, OnlyFans a Sydney Sweeney
Obrovským tahákem série je to, jak se s odstupem několika let proměnily charaktery postav. Jsou z nich úplně jiní lidé. Sledujeme to hlavně u Cassie a Natea. Linka Cassie je dosti specifická – Sydney Sweeney tady dostává tolik vizuální pozornosti, jaké je jejímu star-power image hodno, a její nová kariérní cesta na OnlyFans je vlastně docela zábavná a satirická vložka.
Skutečným šokem je však osud Natea Jacobse. To, jakým způsobem se ubírá jeho linka, nenechá nikoho chladným. Jeho poslední sekvence v bedně je bez debaty jeden z nejvíce šokujících a psychicky nejnáročnějších momentů tohoto roku, co jsem v televizi viděl. Divák má skoro pocit, že herec Jacob Elordi musel showrunnera Sama Levinsona v reálném životě něčím strašně naštvat, protože svou kdysi dominantní alfasameckou postavu nechává režisér projít doslova očistcem a peklem.
Samotné finále v strip clubu je pak už čistý, nefalšovaný westernový fan servis, který vizuálně dravým stylem uzavírá hlavní dějovou linii kolem drog a zúčtování. Poslední díl funguje jako velmi smutná tečka za osudy postav, kterým divák sice celou dobu přál ten vytoužený happy end, ale žánrová bezútěšnost Euforie jim ho prostě odmítá dopřát.
Kde to začíná skřípat? Upozaděné postavy a spěch
Bohužel ani třetí série se nevyhnula velkým přešlapům a trpí neduhem, který u Levinsona začíná být pravidlem. Zatímco ústřední ženské postavy a gangsterská linka dostávají obří prostor, zbytek starých známých postav je ošklivě odsunut na druhou kolej. Jejich příběhy ve finále působí neuzavřeně, zmateně a do ztracena.
Nejmarkantnější je to u Jules. Ta má v celých osmi dílech screen time dohromady tak možná 15 minut, což je vzhledem k její důležitosti v předchozích řadách naprostý hřích. Levinsonovi jako by se už nechtělo příběhy dopisovat, nebo zkrátka nenašel prostor a kreativní energii na to, aby smysluplně uzavřel osudy všech. Spousta vedlejších postav nedostává svůj vlastní dějový oblouk a ve finále jsou pro seriál v podstatě úplně zbytečné.
Z celého projektu občas silně bliká pocit, jako by vlastně nikdo ze zúčastněných už nechtěl třetí sérii moc točit. Herci jako Jacob Elordi, Sydney Sweeney nebo samotná Zendaya mají dnes už obří hvězdné kariéry v Hollywoodu, roztočené blockbustery a smlouvy na spoustu jiných, prestižnějších projektů. Na výsledku je ten spěch a občasná neochota bohužel trochu znát.
Verdikt
Dobrá zpráva nakonec je, že bylo oficiálně potvrzeno, že třetí série je sérií poslední. Jedná se tedy o definitivní uzavření celého příběhu Euforie a je dobře, že seriál dál nebude uměle natahován.
I přes jasné výtky k odfláknutým vedlejším linkám hodnotím třetí sérii jednoznačně kladně. Sam Levinson zariskoval, změnil žánr a mě osobně to nesmírně bavilo svou novou stylizací, nekompromisní krutostí a totální beznadějí celé téhle dospělácké story. Euforie sice zestárla do úplně jiného diváckého zážitku, ale rozloučila se vztyčenou hlavou a stylovým westernovým sbohem.
