Režisérské duo Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett, známé jako Radio Silence, se vrací ke své značce s pokračováním, které mělo navázat na překvapivý úspěch prvního dílu. Krvavá nevěsta tehdy fungovala jako svěží hororová komedie s nápadem, energií a jasnou autorskou vizí. Druhý díl, tedy Krvavá nevěsta: Hra začíná, ale bohužel ukazuje, jak snadno se může z originálu stát jen „další dvojka“.
A to je možná ten největší problém.
Proč Krvavá nevěsta 2 působí jako nastavovaná kaše
První film byl zábavný, svižný a měl jasnou identitu. Dvojka naproti tomu působí až příliš klasicky. Ne že by nebyla zábavná – to určitě je – ale už to není ten typ zábavy, který by mohl překvapit čímkoliv novým.
Tvůrci tentokrát vsadili na jistotu. Místo hravosti a nadhledu se víc řeší témata, která v tomhle žánru prostě působí neuvěřitelně otravně. Rozbité rodinné vztahy, trauma jsou fajn v dramtech, ale ne ve filmech kde u kterého se chcete bavit štavnatym gorem a stylovou béčkovostí.
A místy to opravdu připomíná spíš něco jako Sedmý Vřískot. Což není úplně dobré znamení.
Co funguje: vedlejší postavy a pár cheesy momentů
Abych byl fér – film není průšvih. Má svoje momenty.
Velkým plusem jsou vedlejší role. Objeví se například Elijah Wood nebo Sarah Michelle Gellar, kteří do filmu přinášejí potřebné oživení. Je fajn je vidět a jejich přítomnost dodává filmu alespoň trochu šťávy.
Stejně tak se tu najde pár cheesy, lehce přepálených scén, které připomenou, proč byla jednička tak zábavná. Jenže těch momentů je tentokrát zoufale málo. Vybuchující těla jsou funny, ale je to pouze recyklace toho co fungovalo minule a lépe.
Proč Krvavá nevěsta: Hra začíná ztrácí oproti jedničce
Hlavní problém je jednoduchý: nedostatek nápadů.
Zatímco první film působil svěže a originálně, dvojka má pocit, že už se jen točí v kruhu. A co hůř – působí dojmem, že vznikla spíš z povinnosti než z nadšení.
Úspěch prvního dílu se nedal ignorovat – film vydělal slušné peníze a zároveň si kolem sebe vybudoval poměrně silnou fanouškovskou základnu, hlavně mezi hororovými nadšenci. Bylo tak vlastně jen otázkou času, kdy studio zatlačí na pokračování. A přesně to se stalo. Problém ale je, že Krvavá nevěsta: Hra začíná místy působí spíš jako výsledek tohohle tlaku než jako projekt, který by vznikl z přirozené potřeby něco dál rozvíjet nebo posouvat.
Tentokrát chybí ten zápal. Ten pocit, že to někdo opravdu chtěl natočit. Místy to skoro vypadá, jako by si sami tvůrci nebyli jistí, co s tím dál dělat.
Druhá polovina zachraňuje dojem
Zajímavé je, že film není vyrovnaný.
První polovina je poměrně slabá. Tempo drhne, humor nefunguje tak, jak by měl a tvůrčí unavenost je dost znát.
Naopak druhá polovina je výrazně lepší.
Film se konečně utrhne ze řetězu (lehce), začne být zábavnější, svižnější a připomene aspoň záblesky toho, co fungovalo minule.
Jenže to už je trochu pozdě. A je toho zoufale málo.
Je Radio Silence přeceňované? A kam Krvavá nevěsta 2 zapadá
Tahle otázka se po tomhle filmu nabízí.
Radio Silence mají za sebou silné momenty, ale Krvavá nevěsta: Hra začíná ukazuje, že možná nejsou tak konzistentní, jak se zdálo. Kvalitativně má tenhle film blíž k jejich projektům jako Abigail nebo Vřískot 6 než k původní Krvavé nevěstě. Chtělo by to možná krátkou pauzu nebo snad zkusit něco úplně jiného než horor s komediálními prvky, jelikož se mi zdá, že režisérské duo se trochu zaseklo v natačení toho samého filmu.
Shrnutí – co funguje a co ne
Co funguje:
- vedlejší postavy (Ellijah Wood, Sarah Michelle Gellar)
- pár zábavných, přepálených momentů
- lepší druhá polovina
Co nefunguje:
- slabší a generická první polovina
- dramatická témata (rodina, trauma)
- nedostatek originality
- pocit „povinného“ pokračování
Verdikt
Krvavá nevěsta: Hra začíná není špatný film. Je to pořád solidní žánrovka, která dokáže pobavit. Problém je, že po jedničce čekáte mnohem víc.
Místo toho dostanete klasickou dvojku, která jede na jistotu, opakuje známé prvky a jen občas připomene, jak dobré to kdysi bylo.
Výsledek?
Zábavné, ale zapomenutelné pokračování, které potvrzuje, že někdy je lepší zůstat jen u jedné „hry“.