Den odhalení je nejnovější sci-fi počin od jedné z největších režisérských legend všech dob – Stevena Spielberga. Muže, který svými vizemi formoval dětství i dospívání několika generací filmových nadšenců. Právě proto mi doslova trhá srdce, že musím psát tuto recenzi. Spielbergův nový film mě totiž ani v nejmenším nepotěšil, ba naopak. V následujících řádcích si rozebereme, proč se z ambiciózního projektu stal prozatím největší filmový přešlap roku 2026.
Spielberg střílí vedle. Bohužel.
Steven Spielberg bezpochyby patří k mým absolutně nejoblíbenějším režisérům. Zbožňuji jeho Čelisti, které i po více než padesáti letech od premiéry v roce 1975 stále nesou pochodeň nejlepšího zvířecího hororu kinematografie. Nedám dopustit na kultovního Indiana Jonese (původní trilogii pochopitelně, čtvrtý díl se snažím úspěšně ignorovat) nebo brilantní jízdu Chytni mě, když to dokážeš s Leonardem DiCapriem.
O to víc bolí zjištění, že jeho nejnovější sci-fi kousek je zároveň tím suverénně nejhorším. Zámořští kritici opět jednou zaspali na vavřínech, podlehli prázdnému hypu a nalákali nás do kina na zážitek, který v divákovi zanechá jen pachuť promarněného času.
Scénář Davida Koeppa: Zamrznutí v devadesátých letech
Největším kamenem úrazu, který táhne celý film ke dnu, je scénář Davida Koeppa. Těžko říct, zda byl Spielberg s finální verzí textu skutečně spokojen, nebo už jen s přibývajícím věkem ztrácí svůj pověstný cit pro tempo a gradaci příběhu. Na výsledku je to bohužel znát.
Pokud od titulu Den odhalení očekáváte moderní sci-fi, které reflektuje současný stav světa, pracuje s propracovanými konspiračními teoriemi a přináší svěží pohled na entity z jiných galaxií, odejdete z kina hluboce zklamaní. Tento snímek totiž myšlenkově uvízl hluboko v 90. letech. Od úvodních minut jsme sice agresivně vrženi do děje s velkolepým příslibem šokujícího odhalení, jenže slibovaný vrchol nikdy nedorazí. Místo ambiciózního a inteligentního vyprávění dostáváme jen naivní, staromilskou báchorku o tom, že ve vesmíru nejsme sami.
Přestože jde o hollywoodský blockbuster, kde se nad logikou občas přivírají oči, scénář je místy až trestuhodně hloupý. Divák tak musí přihlížet nepochopitelným sekvencím, jako je absurdní replika domu postavy Emily Blunt nebo scéna s přejetím mobilního telefonu autem. V těch momentech nezbývá než obracet oči v sloup a ptát se: „Stevene, proboha proč?!“
Herecké výkony a trestuhodný misscast roku
Situaci bohužel nezachraňují ani postavy. Hlavní záporný hrdina v podání Colina Firtha působí vyloženě směšně. Jeho motivace jsou nejasné, chaotické a ve výsledku vlastně žádné. Firth se v této roli viditelně trápí a s klidným svědomím ho můžeme označit za misscast roku.
O něco lépe je na tom Emily Blunt, která předvádí svůj standardně dobrý herecký výkon. Bohužel, ani její nesporný talent nedokáže přebít fakt, že její postava se po první hodině stává pro diváka takřka nesnesitelnou.
Kamera Janusze Kaminského jako jediné světlo ve tmě
Pokud bych měl na tomto filmu najít aspoň jedno pozitivum, je to řemeslná stránka. Dvorní kameraman Janusz Kaminski opět dokazuje své obrovské kvality. Z vizuálně i dějově slabého materiálu dokáže občas vykouzlit opravdu nádherný, atmosférický záběr – což platí dvojnásob pro akční sekvence. Je to však jen velmi slabá náplast na jinak nefunkční celek.
Verdikt: Spielbergův nový film je katastrofou
Z kina jsem odcházel upřímně otrávený a zklamaný. Pro mě osobně se jedná o nejhorší filmový zážitek letošního roku. Pokud bych mohl legendárnímu režisérovi poradit, doporučil bych mu, aby na sci-fi žánr pro tentokrát zanevřel a raději se vrátil ke komornějším, lidským dramatům, která mu v posledních letech šla o poznání lépe. Den odhalení je totiž jen smutnou ukázkou toho, že i ti největší mistři občas udělají krok vedle.