Na nové Smrtelné zlo: V plamenech jsem se po zhlédnutí trailerů nijak zvlášť netěšil. Minulý díl od Leeho Cronina mě příliš nebavil a samotný koncept Evil Dead mi už delší dobu připadá vyčpělý, bez jakéhokoli výraznějšího posunu. Jediným skutečným lákadlem tak pro mě byl francouzský režisér s českými kořeny Sébastien Vaníček. A jak se ukázalo, právě on je tím hlavním – a vlastně jediným – důvodem, proč nové Smrtelné zlo stojí za návštěvu kina.
Smrtelné zlo v novém kabátě?
Nikdy jsem nebyl skalním fanouškem této série, ale minimálně původní trilogii Sama Raimiho respektuji. Remake z roku 2013 je pak pro mě vyloženě „guilty pleasure“ – především díky nekompromisní brutalitě, kterou v hororech opravdu oceňuji. Snímek Smrtelné zlo: Probuzení se v tomto krvavém trendu sice snažil pokračovat, ale ukázal, že osvědčený koncept (skupina nevinných lidí vyřkne pradávnou kletbu z Knihy mrtvých a následně je uvězněna s démonem v domě, chatě nebo bytovce) se už vyčerpal. Sébastien Vaníček však jako evropský tvůrce přichází s úplně novým režijním stylem, což je de facto to nejzajímavější na celém filmu.
Videoklipová jízda plná brutality
Vaníčkova dynamická, až videoklipová režie dokazuje, že i v takto zajeté sérii lze přijít s neotřelým přístupem. Film má svižný střih, jednotlivé sekvence jsou natočeny s obrovským stylem (což platí dvojnásob pro akční scény) a je vidět, že režisér nad gradací scén přemýšlí jinak než jeho předchůdci. Navíc se rozhodně nebojí jít brutalitě a gore efektům naproti. Především v druhé polovině snímek pořádně šlápne na plyn a servíruje jednu nechutnost za druhou. Hlavní hrdiny nechává trpět v ukrutných bolestech – scény jako pero zaražené v uchu nebo extrémně krvavá líbačka jsou pro žánrové fajnšmekry skvělými chuťovkami.
Kde film naráží na limity
V čem však film zásadně selhává, je scénář a struktura. Nepůsobí jako koherentní dílo, které má ucelený začátek, prostředek a konec. V rámci vyprávění je to úplný opak funkčního příběhu. Děj zkrátka netáhne. Pokus o zakomponování témat, jako je domácí násilí nebo toxické vztahy, jsme už viděli zpracovaný mnohem lépe (například ve Slunovratu nebo v Neviditelném). Celý film tak v podstatě jen mechanicky přešlapuje na místě a divák pouze čeká na další explicitní, krvavou scénu. To je u hororu docela problém – obzvlášť když nedokáže vybudovat skutečné napětí nebo diváka jakkoli vyděsit.
Závěrečné hodnocení
Ve výsledku je nové Smrtelné zlo: V plamenech řemeslně fajn podívanou. Hororové publikum a fanoušci série nebudou litovat peněz za lístek do kina, a to hlavně díky nápadité režii a štědré dávce gore efektů. Pro mě osobně však film zůstává spíše jen příjemnou jednohubkou na večer než titulem, který bych s nadšením doporučoval každému. Skutečného děsu a atmosféry v něm totiž moc nenajdete. Pokud vám tedy nestačí se necelé dvě hodiny jen dívat na to, jak někdo někoho nabodává a rozřezává, možná budete z kina odcházet trochu zklamaní.