Nová komiksovka Supergirl konečně dorazila do kin. Po loňském rozpačitém Supermanovi a druhé sérii Peacemakera jsem od nového DC Universe (DCU) pod vedením Jamese Gunna příliš neočekával. O to větším překvapením pro mě novinka ze stáje DC Comics byla. Nebo vlastně nebyla?
Fajn postavy to táhnou dopředu – Jason Momoa jako Lobo?
Pozitivním prvkem celého snímku je bezpochyby australská herečka Milly Alcock, která se role Supergirl zhostila s neuvěřitelnou energií. Její Kara Zor-El není jen Superman v sukni; je drsnější, unavenější životem, ale zároveň nepostrádá lidskost. Herečka mi z fotek i trailerů příliš sympatická nebyla, ale nakonec je velmi sympatická.
Skvělou trefou do černého je také intergalaktický lovec odměn Lobo v podání Jasona Momoy. Přestože si pro sebe ukradl jen několik málo scén, jeho hláškař má neskutečné charisma. Pokaždé, když se objeví na plátně, film dostane obrovský kopanec dopředu. Škoda, že mu scénář nenaordinoval o něco větší porci stopáže.
Průměrná akce v průměrném filmu
Problém vyvstává při srovnání s loňským Supermanem. Ten sice jako celek drhnul, ale měl alespoň jasně čitelný autorský rukopis a dravé tempo. Supergirl je filmařsky mnohem konvenčnější, bezpečnější a vizuálně splývá s průměrem moderní blockbusterové produkce. Kvůli této sázce na jistotu paradoxně nepůsobí jako klíčový stavební kámen nového DC Universe, ale spíše jako sice řemeslně zvládnutá, leč zaměnitelná epizoda.
Akce ve filmu sází primárně na funkčnost. Triky a bojové choreografie jsou solidně natočené a přehledné, ale fatálně jim chybí moment překvapení nebo scéna, kterou by si divák pamatoval i cestou z kina. V době, kdy jsou diváci komiksy přesyceni, už pouhá řemeslná korektnost zkrátka nestačí.
Ve druhé polovině navíc filmu začíná povážlivě padat řetěz. Stopáž sice není přepálená, ale tempo začíná lehce drhnout a k občasnému pohledu na hodinky už v kinosále nescházelo mnoho.
Verdikt
Snímek Supergirl je sympatickým, neurážejícím přírůstkem do nového DC Universe. Není to průšvih, ale do komiksové extraligy má film ještě daleko. Spíše než jako zásadní milník nové éry Jamese Gunna funguje jako fajn jednohubka a výplň mezi čekáním na ambicióznější projekty.
Rozhodně nemusíte okamžitě běžet do kina. Pokud si film Supergirl pustíte později online na streamovací službě z pohodlí domova, o žádný popkulturní zážitek roku nepřijdete. Návštěva IMAXu je v tomto případě vyloženě zbytečná investice, protože vizuální stránka nedisponuje ničím, co by obří formát ospravedlnilo.
Gunnovo DCU zatím stále působí trochu bez šťávy a na svůj skutečný megahit teprve čeká. V mých očích tak pozici nejzajímavějšího DC projektu nadále suverénně drží Reevesův autonomní Batman.