Série Scary Movie se po letech spánku vrátila na plátna kin a hned od oznámení lákala na největší možný tahák: návrat bratrů Wayansových (Marlon, Shawn a Keenen Ivory Wayans). Důvod jejich comebacku je prostý – nostalgie dnes v Hollywoodu prodává nejlépe a samotné studio potřebovalo restartovat uvadající značku s lidmi, kteří jí na přelomu tisíciletí vtiskli tvář. Pro Wayansovy to byla příležitost dokázat, že jejich specifický, absolutně nekorektní humor má v dnešní přecitlivělé době stále své místo. Do party se navíc vrátily i staré známé tváře jako Anna Faris a Regina Hall. Výsledek je sice ve finále celkem v pohodě, ale přichází s jedním velkým „ale“.
Humor, ze kterého jsme už prostě vyrostli
Největší kámen úrazu nového dílu netkví v tom, že by byl vyloženě hloupější než předchůdci, ale v tom, jak moc jsme se jako diváci posunuli. Humor, který nás stoprocentně odbourával v náctiletém věku, dnes už zkrátka tolik nefunguje. Já osobně sice považuji první a třetí díl za opravdu dobré a zbytek série za víceméně ucházející, novinka se ale potýká s velkou únavou materiálu. První polovina filmu sice solidně šlape a člověk si užije pár skvěle mířených nekorektních vtípků, jenže s přibývající stopáží se tenhle styl humoru vyčerpá. Poslední půlhodinu už film vyloženě ztrácí dech, vtipy se začínají opakovat a dostavuje se lehká nuda.
Je to parodie na dobře napsaný scénář
Velkým zklamáním je samotný výběr a zpracování parodovaných filmů. Moderní horory sice nabízejí obrovské množství materiálu, ale tvůrci je nedokázali správně a vtipně využít. Místo chytré satiry kloužou jen po povrchu. Korunu tomu nasazuje naprosto bizarní střih a vedení děje. Postavy se z filmu klidně vytratí na dvacet minut bez jakéhokoliv vysvětlení, aby se pak zčistajasna zjevily na scéně. Sledovat v tomhle chaosu Annu Faris vyvolává v divákovi upřímné „wtf“. Scénář působí spíše jako narychlo splácaný sled scének než jako celistvý film.
Slušný meta konec ve zbytečném pokračování
Při pohledu na starou gardu se navíc dostavuje zvláštní pocit nostalgické tísně. Původních herců mi bylo místy až líto – sledovat je, jak ve svém věku podstupují stejné šílené fyzické gagy jako před pětadvaceti lety, je občas spíše bolestivé. Co se však filmu musí nechat, je samotný závěr. Tvůrci si pro nás připravili skvělý meta konec, který mě docela líbil, trefně glosoval celou situaci a upřímně mě pobavil. I přes tenhle povedený finální záblesk a pár dobrých fórků jde ale o zbytečné pokračování. Na klasiky, co mě kdysi královsky bavily, to zkrátka nemá a zůstává to jen snesitelnou jednohubkou.